Pro co žít..?
"Crr." probudil mě starý budík do nového dne. Ruka se mi rychle vyšvihla k vypínání a hned ho zaklapla. Protřela jsem si oči a nakonec jsem ze sebe zkopala peřinu.
Skončila na druhé straně postele u zdi. Posadila jsem se a podívala se z okna. Vypadá to dneska na pořádný slejvák. Myslela jsem si a šla jsem se převléct.
V koupelně jsem se podívala do zrcadla a zase měnapadli pochmurne myšlenky. Je mi 17 let a nemám pro co žít. Rodičové mě zanedbávají, není to co dřív.
Nikdy jsem nepoznala lásku a jsem jedináček. Žila jsem sama, bez přátel. Můj pohled zklouzl na žiletku v poličce nad umyvadlem. Povzdechla jsem si a rychle utekla dolů na snídani. Samozdřejmě doma, už nikdo nebyl.
Rychle jsem se nasnídala a vyběhla jsem s batˇohem na zádech do školy.
"Jsem doma!" křikla jsem do vnitra domu. Žádná odezva, rodiče se měli už dávno vrátit. Určitě jsou někde spolu venku, většinou mi dávají jen peníze na jídlo a nějaké pro mě. To je vše, pak nějaký vzkaz jestli bych nezašla na poštu nebo k nějaké paní.
Batˇoh jsem shodila jen co jsem přišla do pokoje a rychle jsem zapla počítač. To ticho mě ubyjí, zapla jsem si velmy nalhas písničky a dala jsem si sluchátka. To mi rychle zastavilo moje myšlenky a já jsem si najela na povídku co mám právě rozečtenou.
Píšu také něco, ale nikdy jsem nanašla moc odvahy to nějake zveřejnit. Celé hodiny jsem jen četla a četla. Když jsem se podívala na hodiny, oznamovaly 8 večer. Udělala jsem si rychle domácí úkoly a podívala jsem se na učivo na zítra.
Dočetla jsem si kapitolu a vypla jsem počítač. Šla jsem si napustit vanu a mezi tím jsem si poklidila v pokoji. Ponořila jsem se do vody a slasně jsem zavřela oči. Dlouho jsem nebyla ve vaně, většinou se jen ospchuju.
Nahla jsem se pro houbičku a umyla jsem si celé tělo. Vlasy jsem si také umyla a když už nebylo co dělat. Jen jsem si líně lehla a zavřela oči. To jsem neměla dšlat, moje myšlenky se spustily jako lavina na moje zatím čisté vědomí.
Míhali se mi všechny způsoby proč nežít, jak se zabít. Milionami způsoby, jak napsat dopis na rozloučenou a dát jim najevo. TO VY ZA TO MŮŽETE! Nakonec se mi v hlavě objevil obrázek, já s žiletkou v ruce a nakonec čistá voda po chvíli červená od moji krve já bílá jak stěna a mrtvá.
Začala jsem si třít spánky a rychle jsem šla z vody pryč. Ani jsem si nevšimla, že voda je už velmi studená. Oblékla jsem se do tepláků a volného trička a zalehla jsem. S neveselými myšlenkami jsem usla, ale nena dlouho.
S trhnutím jsem se probudila a já jsem se hned podívala na hodiny. 4 ráno, s povzechem jsem hlavu zase složila do peřin. Probudil mě sen, jak jsem zabíjela moje rodiče. Tak daleko moje myšlenky ještě nesáhly. Zase jsem si lehla a snažila se vypnout nešlo to.
Po dlouhých chvílích jsem vyskočila z pokoje a utíkala jsem. Daleko, kam mě nohy nesly. Pryč, od toho domu od mé smutné minulosti. Narazila jsem do někoho, sesula jsem se na zem a začla vzlykat. "Ššš..co se stalo?" uslyšela jsem nějaký hlas a já zvedla hlavu.
Přede mnou dřepěl pěkný chlapec v mém věku a smutně se na mě díval. Cítila jsem, že mi rozumí a pomůže mi. "Já, už to nevydržím." řekla jsem potichu a z očí se mi valily kapky slené vody, až tedˇjsem si všimla že začalo pršet.
"To bude dobré." řekl a posadil se za mnou na chodník. Přitáhl si mě na klín a já mu hlavu zabořil ado hrudi. "Ne. Nebuda, ty to nechápeš." řekla jsem a chytla jsem ho rukama za tričko. "Tak mi to řekni." pověděl a objal mě pevněji. Což jsem si ani nevšimla, že mě objal.
"Jsem k ničemu. Nikdo ne o mě nezajímá a ty moje myšlenky, jako by mě chtěli zabít. Stále mě navádějí." řekla jsem šeptem, ale věděla jsem že on mě slyší. Rozvlykla jsem se. Začal mě hladit po vlasech a já po chvíli usla klidným spánkem.
Něco jako celkový závěr:
Dívka se ráno probudila v hotelu blízko svého domu. Do školy se jí nechtělo a tak šla až zítra. Tam znovu potkala toho chlapce, čekala kdy to všem řekne.
On se zachoval úplně jinak. Po 14 dnech spolu oba dva začali chodit a dívka měla pro koho žít. Každičký den jí říkával slova lásky a šeptal ji že není sama.
Odstěhovala se od rodiču a přestěhovala se k němu do bytu. Dozvěděla se, že joho rodiče zemřeli na autohavárii a žr trpil depresami jako ona, jen on se vyléčil už v ten den, kdy do něj narazila.