"Tak tadle se mi chcež odvděčit! Budeš mě sesměšňovat?" řekla jsem a on se na mě smutně díval. "Je to pravda." řekl Kaname a když jsem se otočila uviděla jsem jak Minoru souhlasně kývl. "Jsi vážně jak ze skla, jen se na sebe podívej do zrcadla, každý tady má potřebu tě ochraňovat." řekl zase Kaname i kdych se na něj nedívala poznala bych to tak, že se ke mě nikdo nesmí takto dovolovat. "Kaname-senpai má pravdu Sumi-senpai." řekla jedna dívka v davu. "Cítím okolní emoce, je to přesně jak Kaname-senpai popsal." řekla a já jsem se na ní zavrtala pohledem. "Dobře věřím ti." jako kdyby tyto tři věty zase dali všehno do pořádku a pokračovali jsme do školy. "Nevěděla jsem že máte o mě takový strach." řekla jsem k Hanbusovi a Minorovi. "To sis toho nevšimla." řekl nevěřícně Hanaubsa. "Musím tě mýt stále na očích bojím se že se rozbiješ. Jsem sebou znechucen, že jsem si nevšiml tvé bolesti." řekl a rukou přejel po mých prstech.

Nadechla jsem se a jako vždy pocítila Hanubusovu vůni, která mě uklidňovala. "Jdete pozdě!" ozval se hlas, když první upíři vztupovali do třídy. "Senri Sumi se zranila. Yagari...-sense." řekl jeden upír a já věděla že Yagari by řekl je kvůli tomu! Snad se svět nezboří. Já a Hanabusa jsme šli jako poslední , jen co jsme vešli tak se na nás Yagari podíval. "Takže tady je Nami-Sumi." řekl a cítila jsem jak se podíval na Hanaubusu jak jsem v obětí. "Za chvíli za tebou příjdu." řekla jsem a šla jsem k Yagarimu. Pomalu jsem kráčela, vypadalo to jako bych se vznášela a vlasy kolem mě trochu vlály. "Změnila si se." řekl Yagari. "Kdyby to nevěděl ani bych tě nepoznal." řekl. "Já vím, taky jsem se skoro nepoznala." řekla jsem mým dětským hláskem. "Takže princezna noční třídy. Typuju." řekl Yagari, když viděl všechny ty pohledy jak skenují každý jeho pohled, aby mi neublížil. Minoru měl v ruce nuž a Hanabusovi oči zářily červenou barvou, aby mohl kdykoliv použít svou schopost. "Yagari." řekla jsem a ruku dala do mé kapsy. S trhnutím jsem vyhodila artemis do vzduchu tak aby letěl k Yagarimu, kapesník jsem z něj zdělal takže jsem jej měla v ruce. "Vracíž mi ho." okomentoval. "Nechci se s ním zase zranit jako dneska." řekla jsem. "A co zbraň?" zeptal se.

"Lilith si nechám." řekla jsem a přitom vytáhla svou zbraň. "Mohla by se někdy hodit." dodala jsem na vyvětlenou. Otočila jsem se a skokem jsem se dostla na naší lavici. Než jsem stačila něco udělat seděla jsem na Hanabusovém klíně a on mi rukou prohrabával vlasy. Nedivila bych se kdyby odnikud vytáhl hřebínek. Po pěti minutách se vážně takto stalo. Protože jsme nedávali v hodině pozor, hodil po nás nůž. Než se k nám vůbec dostal srazil ho nůž od Minuru. "Nakonec hodiny chci jen říct, že máme novou žačku dení třídy. Kerá je spolu se Zerem vaše "chůva"." řekl a jeho hlas zněl naštvaně protože ani jednou se mu nepodařilo nás nějak vyrušit. Teď jsem se na něj ale podívala, ale stejně jsem měla hlavu zabořenou v Hanubusově hrudi. "Víš že jsi hrozná." řekl Hanabusa."Hmm.." řekla jsem. "Všichni si tě ani né do týdne zamilovali a teď na mě všichni hledí nějak žárlivě." pověděl a já si sedla. "Mám hlad." řekla jsem a na stole mi přistály tyčinky. "Vem si." řekla Rima a pár jich hodila Shikimu do pusy.