Život jedné upírky/2/-7.kap.
Všichni se na mě překvapeně dívali, asi nečekali, že bych zasáhla a k tomu dalal Hanabusovi mou krev. "Shiki dáš mi ještě jednu skleničku?" zeptalal jsem se a přitom utřela Hanabusovi kapku krve so mu stekla po oblyčeji. Začala jsem krev polykat a zase jsem jí celou vypila, zase jsem jí dalal bratrovi a dívala se na Hanabusu. Dalal jsem si ještě jednu skleničku a pak se ode mě Hanabusa odtrhl. Slízala jsem si krev na ruce a hned na to se mi ranku uzdravila. Vzala jsem si z kapsy svůj bílí kapesníček a utřela Hanabusovi pusu. "Měl by ses po jídle umýt." řekla jsem a jen co jsem mu doutřela oblyčej piužila jsou svou schopost a z kapesníčku byl je prach. "Já..moc se umlouvám Sumi-san." řekl a sklopil hlavu. "Za co se omlouváš, řekla jsem že na tebe dohlídnu a jak bylo vidět byl jsi velmi hladový a určitě by na tebe nic neplatilo, chybějících pár kapek krve mi přece nic neudělá." řekla jsem a on se na mě převkapeně podíval. "Ale musím říct, že mám lepší sebekontrolu než jsem myslela, ta krev byla vážně velmi lákavá." řekla jsem a podívala se ke dveřím.
Už to byl týden od onoho incidentu a já měla čest mýt dnes první hodinu s Yagarim. Hanuabu mi řekl, že měl nějakou misi a tak musel být týden pryč a tak jsem ho ještě od začátku roku neviděla. Divíte se proč mi to řekl Hanabusa? Od naši krevní potyčky, jsme spolu trávily více času a když jsme mohli byly jsme blízko u sebe. Seděla jsem s ním v lavici, vždycky byl u mě v pokoji a já jsem četla knížky co mi dal učitel, za tři dny jsem měla přečtené knížky z ročníku na které jsem nebyla a tak jsem teď četla nějaké historické knížky od Kanameho. Seděla jsem na postely a četla si, Hanabusa seděl za mnou s česal mi mé modré vlasy. "Za chvíli půjdeme, počkám na tebe dole." řekl Hanabusa a šel do svého pokoje. Já jsem měla dávno učebnice přichistané, vztala jsem z postele a došla ke skříni. Za ten měsíc jsem se ještě více změnila, moje křehkost se zdůraznila a křivky taky. Moje vlasy se ještě prodloužily, ale měli stále stejnou barvu. Moje oči ale více ztmavly a byla v nich vidět moudrost, bolest a láska. Ještě více jsem si připadala jako princezna, když se o mě Hanabusa s Minorem starali, jako o někoho vzácného. Otevřela jsem skříň a začala jsem se přehrabovat věcmi až ke konci skříně. Na ruce jsem ucítila něco chladivého a tak jsem to vzala a a vytáhla. V ruce jsem ucítila mou zbarň Lilith, vzala jsem jí vyhodila do vzduchu, přišla mi ještě lehčí. Dala jsem si jí do vnitří kapsy a pravou rukou jsem zase začala šatrat na konci skříně. "Sss!" sykla jsem a vytrhla ruku pryč. "Toho jsem se nechtěla dotknout." olízla jsem si ránu, kde se mě dotkl můj vylepšený artemis.
Věděla jsem , kde asi přesně leží a takjsem začala šmátrat po kůži z podvazku. Vytáhla jsem ho a podívala se na něj, nemůžu vzít artemis do ruky a nechci se s ním u zranit. Vrátm ho. Vzala jsem si nějaky kapesník a vytáhla s jejím pomocí artemis. Ještě víc jsem ho zabalila a schovala ho do vnější kapsy, svoji zbraň si radši nechám. Vzala jsem si do ruky učebnice a svižným krokem jsem šla do předsíně. "Gomen, zdržela jsem se." řekla jsem , když jsem zjistila že tam čekají jen na mě. "Půjdeme." řekl Kaname a já jsem došla. Jen co jsem stoupla na rovný povrch, Hanabusa si dal ruku kolem mého posu a přitáhl si mě k sobě. Minoru se postavil vedle mě a překvapeně se nadech. "Sumi-senpai jsze zraněná." řekl a to bylo jak výbuch sopky. Všichni upíři se k nám otočily a Hanbusa mě ve svoji ruce mou ruku. Shiki a Rima stály vedle mě jako Kaname a Minoru. "To je v pořádku, je to jedn škrábnutí." řekla jsem. Hanabusa mi to rychle vyléčil a ustaraně se na mě podíval. "Hanabuso nejsem ze skla jen tak se nerozpadnu." řekla jsem a naštvaně se na něj dívala. "Gomen, mám špatný pocit z toho že jsi zraněná a něco tě bolí. Vypadáš křehce." řekl a přiletěla mu ode mě facka.