Život jedné upírky/2/-6.kap.
Nedokážu popsat ten šok, jak to Hanabusa dořekl. Všechy holky na mě začali házet važedné pohledy a mi jsme šli radši pryč. Ani nevím, jak ale ležím ve své postely a vedle postele stojí Hanabusa a staroslivě se na mě dívá. "Hraješ zamilovanost vážně dobře." řekla jsem a hlavu otočila tak, abych na něj neviděla. Slyšela jsem jak se otočil a odcházel z pokoje, ještě jsem slyšela co si pro sebe šeptl. "Nic nehraju." a pak zmizel ve svém pokoji. Podívala jsem se na hodiny na nočním stolku. "Měla bych jít ke Kanamemu." řekla jsem a vztala, podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle a mohla jsem jít. Zaklepala jsem a Kaname mě vyzval dovnitř. "Jdu asi trochu se zpožděním." řekla jsem a on ke mě vzhlédl. "Už jsi v pořádku." okomentoval. "Na co se chcež zeptat?" zeptal se. "Máte sestru Kaname-sama?" zeptala jsem se po chvíli. Povzdechl si a opřel se o opěradlo židle.
"Ano." řekl a pokračoval. "Měl jsem, když byla malá zabil jí Level E. Jurri potlačila její schoposti a tak byla normální člověk a nemohla se bránit." řekl a hlavu schoval do dlaní. "To je mi líto." řekla jsem a obešla stůj a chytla ho za rameno. "Určitě musela být krásná jako vaše matka." řekla jsem soucitně. "To byla." řekl a svoji ruku dal na moji. "Protože nemám sestru a ty jsi dívka z Kuranovic klanu, bude hledat tebe. Z mých poznámek víš, že by se měl probudit někdy teď." řekl a postvil se. "Ano, tak to tam bylo napsáno. Taky je tam příběh o prokletých dvojičatech."řekla jsem "Určitě ti někdo řekl příběh o rodině Kyrriu."kývla jsem na souhlas. "Shiki mi ho říkal, aby jsem si dalal pozor na Zera a pak i jeho příběh a o jeho bratru." odpověděla jsem. "Takže půjde po mě a Zero bude nejsylnější z lovců tak Rida může zabít?" zeptala jsem se. "Ano." řekl. V tom se tam ale oběvila Seiren a něco mu pošeptala. "Když mě omluvíte už půjdu." řekla jsem a zmizela do mého pokoje. Dala jsem si krevní tabletku a začala jsem přemílet o Ridovi. Protože za mnou bude muset jít, tak bych se měla naučit ovládat svoje schoposti. Jak už vím, mám tlakovou vlnu a můžu jí pužít i jako štít. Rychlá a silná jsem jako normální upír, ještě je tu Minoru.
Věděla jsem ,že dole už nikdo nebude a tak jsem sešla dolů a posadila se na gauč, ještě předtím jsem zatáhla závěsy. Najednou jsem ucítila krev, dívčí a velmi vábyvou. Napnula jsem se a čekala jestli nahoře u Hanabusy uslyším nějaké hlasy nebo pohyb. Bylo těžké zahnat svou mladou upíří stránku a ještě hlídat Hanabusu. Nahoře se otevřeli dveře, někdo začal rychle sebýhat schody. Mýma očima jsem viděla, že je to Hanabusa. Chytla jsem ho levou rukou pod krkem a zubama jsem si na pravé dlani udělala rýhu, aby mi tekla krev. Hanabusa se na mou dlaň přisal se já jsem si sedla na pohovku a on si dal svou ruku do mého klína a pil mou krev. Dole se oběvil Kaname, Seiren, Minoru, Shiki, Akatki, Ruka a zbytek jejich party. "Podáte mi krev?" řekla jsem a Shiki vzal sklenku vody a do ní dal tabletku. Když se rozpustila vypila jsem jí do dna a podala mu ho zpátky. "Je jak malé dítě, že." řekla jsem a volnou rukou mu začala prohrabávat vlasy.