Otevřela jsem oči a podívala se po pokoji. "Probrala ses?" ozval se vedle mé hlavy hlas. Otočila jsem tam hlavu. "Hanabuso, co tady chcež?" zeptala jsem se a posadila se. "Chci si jen promluvit." řekl a posadil se na postel. "Vím, že jsme měli nespory.."začal, já ho ale hned utla. "Chápu co mi chcež říct, teď poslouchej mě. Možná se ani nedožiju naší svadby. Vem na vědomí slova Kaname-sama, já doufám, že se budeš chovat rozuměji a staneš se mým rovnoceným manželem. Vím, že se dáš rychle zlákat vůní krve a tak na tebe budu dohlížet. Toť má poslední věta, řekni Minoru ať příjde s informacemi bude vědět o co jde." řekla jsem a Hanabusa zaražený odešel. Povzdechla jsem si, teď jsem vše zkazila. První okamžik a hned jsem mu řekla, že je nanic. Práskla jsem sebou do postelele, nevím jak dlouho jsem tak ležela ale dveře klaply a dovnitř vešel Minoru. "Sumi-senpai, Seiren pravila že Kaname-sama Vás bude očekávat večer po škole." řekl a odešel. Vztala jsem a udělala "raní" očistu, oblékla jsem si bílou uniformu. Rukávi na kabátku jsem si vyhrnula, trochu víš a dala jsem si podkolenky a nakonec boty na podpatku. Rozčesala jsem si vlasy a nechala jsem volně na zádech.

Ze stolu jsem si vzala učebnici a ještě jsem si dala krevní tabletku a vypila jí do dna. "První den." řekla jsem a vyšla z pokoje. Ještě jsem ze zdí mého pokoje nevyšla ven. Sešla jsem schody a sedla jsem si na gauč. "Jaký máš první pocit z prvního dne Sumi." řekl Shiki a sedl si vedle ni a pak si jí vzal do náručí. "Jak jinak než skvěle, škoda že jsi za mnou nebyl." řekla jsem a pozdravila Rimu, která si sedla na mé uvolněné místo. "Někdy bych chtěla vidět vaše výkony, když mizíte skoro každé odpolené pryč." řekla jsem a pohladila Shikiho po vlasech. "Hele pryč ruky z mé přítelkyně." přišel do obýváku Hanabusa. "Ještě ani není manžeů a už žárlí, tak to si musíš dávat Sumi pozor." řekl Kaname co právě přišel ze svého pokoje. "Můžeme vyrazit?" zeptala jsem se a vztala ze Shikiho. Hanabusa mi dal na líce pusu a všichni jseme vyšli do noci. První hodina proběhla docela v pohodě, Shiki s Rimou a mou nevlastní matkou my vysvětlily všechno základní a upírech. Učitel řekl, že kdybych něčemu nerozuměla nebo chtěla učebnice z minulého ročníku tak můžu přijít. Samozdřejmě jsem neodmítla a požádala ho ať mi je vezme zítra do školy. Jen co jsme vyšli ze školy, uslyšela jsem křik dívek a taky kluků. "Na toto jsem úplně zapoměla." řekla jsem a pohodila vlasy. "Předtím mi to připadalo velmi nevhodné a traptné. Teď mi to jen ztěžuje život a bude mě z toho asi bolest hlava.ů řekla jsem a chytla se za hlavu. "Sumi-san na to si zvykneš." řekla Ruka co se vedle mě oběvila a mile se usmála. "Doufám, jinak bych asi musela jít jiným východem." řekla jsem a brána se otevřela.

"Jako by vybuchla sopka."řekl Akatski, když mě lidé uviděli a kluci hned začali vykřikovat kdo jsem a dívky se mnou chtěli prohodit pár vět. Jeden kluk vyšel z davu a rychle ke mě piřiběhl. Zero byl na druhé straně a měl tam plno práce s ostaními. Kluk byl skoru u mě, když se přede mnou oběvil Hanabusa a dal tomu klukovi pěstí. Vzal mě za pas a přitáhl si mě do náruče. "Představuju vám mou snoubenku Sumi Senri." řekl, protože bylo ticho všichni to slyšeli.