Došla jsem do ubytovny a upír co mi odnesl kufr mi šel ukázat pokoj, dozvěděla jsem se, že je to můj osobní strážce. Který mi udělil Kaname-san. Protože jsem čistokrevná všichni mě zdravily a vítali mě. "Minoru, Arigato." řekla jsem, když mě doprovodil až k pokoji. "Není zač Sumi-senpai. Jen vám chci říct, že tento pokoj je Kaname-sama a vedle vás je pokoj Aidou a Akatkiho." řekl a já kývla. "Kufr je už v pokoji." řekl odešel. Ještě jsem ho doprovázela pohledem a vešla do pokoje. "Luxus." bylo moje první myšlenka. Dvoulůžková postel, skříň, pohovka, stůl na něm jsem našla dvě skolžky a vzkaz. U nočního stolku jsem našla kufr a ještě jsem si šla prohlédnout prostornou koupelku. Všechny svoje věci jsem si uklidila na místo ke by měli být a pak jsem si sella na pohovku a vzala do ruky dvě složky. Jedna bylo o mém otci a druhá o Minoru, který je můj ochránce. Jeho složku jsem otevřela jako první. Jako první tam bylo jméno, narození, schopost. Zjistila jsem že je to bratr Seiren. Nejsou si ale vůbec podobní. Přečtla jsem si jeho životopis. Jeho schopost je podobná jako má Seiren zvětšená síla, rychlost a smysli. Dole jsem našla vzkat od Kanameho. "Můžeš mu zdělovat všechna tajemství se mnou a Seiren a Minoru jsme udělali neporušitelnou dohodu. Nesmí tě zradit ani za cenu svéo života, nebyl k tomu donucen, je to z jeho vlastního vědomí. Stálo tam.

"Škoda že to není holka." zabručela jsem a podívala se na další složku. Kde jsem našla živtopis mého otce a jeho osobní údaje. Když jsem otočila list, byl tam napsány dokumenty Kanameho. Jeho aktivity a myšleny kdy by se mohl vrátit. Nejvíc mě zaujal fakt, že vždycky vypije dívčí Kuranskou krev, předtím to byla jeho matka Juuri. Začala jsem přemíšlet nad faktem jestli má Kaname Kuran sestru. Povzdechla jsem si a opřela se o pohovku. Mohla být v utajení, nebo možná ještě je v utajení. Nebo jí někdi zabil, nebo jí neměl vůbec. Už vím moji první otázku. "Dále." vyzvala jsem toho kdo zaklepal. "Ano Minuro?"zeptala jsem se. "Nesu vám školní uniformu a krev." řekl a já k němu zvedla oči. V jedné ruce nesl moje oblečení a v druhé měl tácek s třemi skleničkami a krevníma tabletkama. "Děkuju polož to tady." řekla jsem a on tak udělal. "Potřebujte něco?" zeptal se. "Ano, zeptej se Seiren, kdy na mě bude mýt Kaname-sama čas. Řekneš mi to až se zbudím a to bude kolem 7 hodin večer." řekla jsem. "Spolehněte se." odešel pryč. Já jsem se šla osprchovat a když jsem zjistila, že bude svýtat zadělala jsem závěsi a šla si lehnout. Chvíli na to jsem usla..