Život jedné upírky/2/-11.kap.
"Ani nevíte jak bude pán potěšen, možná se napije mé krve." řekla celá šťastná. "Tak to já bych něděla, určitě by se otrávila a to nechci. Zabiju ho já sama."řekla jsem a moje oči začali červeně zářit a to co mě drželo se rozpadlo na prach. To samé jsem udělala se Zerem. Protože jsem nedávala pozor oběvila se přede mnou a dala mi ránu do břicha. Odletěla jsem a než stačila udělat krok byla v bariéře. Dopadla jsem do něčí naruče a věděla jsem kdo to je. "Hanabuso." řekla jsem a podívala se mu do oblyčeje. Vypadal jako by mu něco bylo líto a chtěl za to spáchat sebevraždu, jeho pohled byl ale vraždící když se podíval na upírku. "Nemusíte se bát je v bariéře, jsem zvědaví jestli se jmenuje Aoi. Nebo to je taky vymyšlené?" zeptala jsem se. "Pán si s tebou poradí, už se těším ať tě vypije a já tě rozřežu na malinké kousičký. Začalal křičet protože jsem na nic poslala svoji schopost, první se v rach obrátily dvě ruce, pak nohy, a zbytek těla.
"Zašpinila mě." řekla jsem a podívala se na otlaček boty na mém břichu. "Sumi-san." řekl Aidou a otočil mě k němu. "Moc mě mrzí že jsem nevěl že máš dneska narozeniny." řekl. "To mi nevadí, nepotřebuju slavit něco o čem vím že jsem starší. Sice je mi teprv 17 let." řekla jsem. "Jsi na nás tak laskavá." řekl Shiki co se vedle mě oběvil. "Tak jestli tak chcete poslavu, pověřuju vás dva na to aby jsme mi do zítřka udělali velkou oslavu a pozvali nad 20 upírů." řekla jsem k ním a uni se na sebe šibalsky podívali. "Tak to už jdeme něco vymýšlet." řekli a zmizeli v lese. "A to ještě neví co je čeká až to nesplní." řekla jsem a podívala se na Rimu co se vedle mě oběvila. Podala mi 5 tyčinek a já je začala jíst. "Co myslíte Sumi-senpai stihnou to?" zeptal se Minoru. "Nevím, můžeš to zjistit a jestli to nebudou stíhat tak se k nim přidej." řekla jsem a on se na mě vyděšeně podíval, ale stejně za nimi odběhl do ubytovny. "Na dnešní večer je výuka zrušena." řekl všem Kaname a vydal se ke mě. "Půjdeme? Musím se tě na něco zeptat." řekl. Došli jsme do ubytovny, šli jsme rovnou ke Kanamemu do pokoje. "Takže to byla přisluhovačka Rida." řekl. "Už je zpátky a bude chtít jednat." řekla jsem a podívala se z okna. "Prosím řekni všem ať jsou v pozoru, určitě to nebyl jediný upír. Nedivila bych se kdyby byl nějaký mezi námi a nebo by nás nekdo dřív nebo později napadl."
"Tvé přáni splním, můžeš jít." řekl a já tak udělala. Zapadla jsem do svého pokoje a vzala si knížku o historii upírů a legendách. Přečetla jsem jí za pár hodin. Z vedlejšího pokoje jsem slyšela jak se kluci hádají, jaký dort tam bude. Pak kde to bude, rozhodli se pozvat všechny z ubytovny, takže tolik a tolik věcí. Musela jsem se nad tím smát. Až teď jsem si všimla, jak neví co mám a nemám ráda. Vůbec mě neznají a já o nich vím všechno, to je právo čistokrevných. Měli by ale vět že mám ráda čokoládu a čistý vzduch. Usla jsem a zdály se mi sny o tom jak jsem zabila Shikiho. "Ne!" vykřikla jsem a posadila se na postely. "Sumi, Sumi-san!" řekl Hanabusa a přitáhl si mě k němu. "Není vám nic?" zeptal se. "Ne, není." řekla jse i když jsem věděla že lžu, mohl to poznat z toho jak se třepu. "Musím někam jít." řekla jsem a vztala z postele. Vyšla jsem z pokoje a našla ten který patří k Shikimu, došla jsem k jeho postely, spí. Přidřepla jsem si k němu a začala jsem se mu pohrabovat ve vlasech. Ani jsem si nevšimla že otevřel oči a podíval se na mě. "Sumi, proč se třepeš?" zeptal se starostlivě. "To nic není." řekla jsem a odešela do mého pokoje. Nechala jsem ho tam se svýma myšlenkama a zase jsem se snažila usnout.
krása
(janca, 7. 12. 2009 19:18)