"Omlouvám se Kaname-sema, ale když jsem se už dozvěděla, že je můj manžel. Nenechám ho pře mýma očima mlátit." řekla jsem a postavila se. Krev co jsem měla na tváří se vrákla do kůže a zranění zmizelo. K neuvěření se Kaname usmál. "Myslím, že Aidou nemohl dostat lepší přítelkyni. Kdybych mohl a měl si nějakou vybrat zvažoval bych tě asi nejvíce." řekl a zmizel v lese. Pohledem jsem se dívala do místa kam zmizel. "Hanabuso." řekla jsem a otočila se k němu. Myslela jsem, že mě dnes už nic nepřekvapí mylila jsem se. Aidou klečel přede mnou, vzal mou pravou ruku a políbil ji. "Jsem rád, že jsi to ty a nikdo neznámí." řekl a postavil se. "Ospravelňuju se za můj "úlet". řekl. "Už jsem si zvikla." řekla jsem a otočila se zpátky k lesu. "Za chvíli se uvidíme, nechala jsem si na cestě kufr." řekla jsem a šla zpátky k tomu místu. Když jsem byla zpátky, tam kde to všechno začalo zpomínala jsem na mé lidské zpomínky a taky kdybych svou kamarádku přemluvila. Nic z toho se nemuselo stát a já bych zde dnes nebyla. Vzala jsem kufr do ruky, ale někdo mi ho vytrhl. "Dovolte Sumi-san." řekl jeden kluk z nořní třídy. "Vezmu vám kufr do vašeho pokoje." řekl. "Zajiste." řekla jsem a v tu rázu zmizel.

"Zvikla sis?" zeptal se nový přívhozí. "Zvikla, děkuji za optání." řekla jsem a podívala se na Kanameho. "Jsem ráda že jste to řekl, Aidou si mě bude alepoň trochu vážit." řekla jsem a vyšla k ubytovně a on se ke mě přidal. "Neřekl jsem to jen tak, kdybych chtěl mohl bych váš sňatek zrušit a vzít si tě já." řekl a nehl ani jedním svlem. "To vy ake neudálte." řekla jsem a podívala se na měsíc. "Pročpak jste vlastně tady?" zeptala jsem se. "Jsi moje sestřenka, rodina." řekl a já si vlastně uvědomila že jsem čistokrevná. "Kaname-sama nevíte kdo je moje matka?" zeptala jsem se. "Právě to se snažím zjistit i tak by jsi byla čistokrevná, Rido by se k nižší upírce nesnížil." řekl. Jen co pověděl jeho jméno strom blízko u mě se proměnil na prach. "Musíš své schoposti kontrolovat, toto jméno uslišíš často." řekl a díval se na místo kde byl předtím strom, teď bylo jen zahaleno ve tmě. "Proč?" zeptala jsem se. "Rozhodl jsem se ti pomoct." řekl. "Určitě jsi slyšela o sebevraždě mých rodičů."pověděl. "Slyšela, ale myslím si že by toho nebyly schopostí. Žily sidce dlouho, ale měli smysl bití." řekla jsem a on se na mě letmo podíval. "Máš pravdu, jsi inteligentí, chytrá, krásná, silná nevím o žádné přednosti která by ti chyběla." řekl. "Vyhýbáš se otázce." řekla jsem a zastavila se. "Ano,...máš pravdu. Byly zavražděni Ridem." řekl a já se snažila svou zlost potlařit a tak jsem zmáčkla pěst i když se na kašličce pode mnou udělala malá rýha.

"Velmi dobrá schopost." řekl si pro sebe, ale mě to nešlo. "Když Juuri a Haruku zabil, svou schopostí jsem  ho nechal vybouchnout. Nemůžu ho zabít a jako čistokrevný se může vrátit zpátky, zjistil jsem že se převtěluje a poznáš ho podle barvy oči. Modrá a červená." řekl a já hltala každé jeho slovo. "Ve svém pokoji máš obálku a je tam vše co jsem zjistil." řekl a vykročil k bráně, kde jsem se zastavily. "Proč mi dáváš indormace, proč mě jen nevyužiješ?" zeptala jsem se. "Časem." pověděl a zmizel v ubytovně. Nadechla jsem se a taky jsem se k ubytovně vydala. Zase nové tajemství, ale teď jsem k Ridovi mnohem blíže. Mnohem blíže.