Život jedné holky-18
Už je to týden po plesu a týden co jsem se dozvědala že jse upír. Poslední dobou jsem jen ve svém pokoji, pač je mi špatně a v hlavě se mi oběvují krvavé obrazy. Už i ty tablety to nazeženou. Nechodím ani na hlídky, vlezla jsem si pod sprchu a pustila jsem si ledovou vodu. Vůbec jsem jí necítila, příjde mi jak horká, jen když se dotknu své pokožky zjistím že je mi strašná zima. Každý večer mě oheň spaluje zaživa a cítím mučivou bolest v krku. Z výkřikem beznaději jsem se probudila a posadila se. Začala jsem zhluboka dýchat a utřela si orosené čelo, až po pár minutách jsem si všimla že je něco jiného. Krev! Všude je samá krev! Přikrčila jsem se v postely a zavřela jsem oči, zase ty obrazy. Otevřela jsem zase oči, jen to samé. Malátně jsem vztala z postele a podívala se do zrcadla. Uviděla jsem sebe ve své modré košilce a jak je nasákla krví. Z pusy mi tekla krev a tekla mi i po holých nohách. Vystrašeně jsem si šáhla na pusu a podívala jsem se na dlaň. Byla od krve, šla jsem ke dveřím musím k někomu kdo mi pomůže. Vyšla jsem ven, je noc už vím kde ho najdu. Bosa jsem se rozběhla napříš lesem ke škole kde se těďka učí noční třída. Vešla jsem do školy a jen tak tak jsem se držela na nohách, musela jsem se opřít stěny.
Otvřela jsem dveře, moje nohy mě neudrželi a já klesla na kolena. Nevšila jsem si, že mi nad hlavou proletěl nůž. Zase jsem se pomocí rámu dveří postavila a podívala se na mého njelpešího přítle i když mě podvedl. "Yagari, udělej něco to bolí." šeptla jsem a on ke mě přišel. Přidržel mě a já uslyšlela jeho tep, jak mě přímo volá. Skoro jsem se k němu nahla. "Kurane Kaname je čas." řekl Yagari a já jsem se octla v náručí čistokrevného upíra.
Yagariho vzpomínky:
"Opravdu se musí po čase stát upírkou?" zeptal jsem se. "Bohužel, jinak by mohla na bolesti a žízrň zemřít." řekl ředitel Cross. "A jak máme prolomit její mysl, když se sama přemohla a stala se člověkem?" zeptal jsem se. "Musí se napít krve, čistokervného upíra který je s nimi velmi blízky." řekl zase a podíval se z okna. "Takže rod Kurenovců?"zeptal jsem se. "Je to jeho sestřenka, víš předce že od jeho otce, bratr je její otec-Rido." řekl zase ředitel. "Takže Nami je sestra Senriho Shikiho?" zeptal jsem se trochu vykolejeně. "Překvapující? Pro mě také, hledal jsem o ní nějaké informace, proč není podobná na svoje rodiče. Pak jsem ale zjistil že Rido musel svoji manželku podvést s jinou, ale určitě musela být čistokrevná. Rido by se nesnížil." řekl ředitel. Už jsem chtěl odejít, když mě ředitel zastavil. "Yagari, možná sis toho nevšiml ale Nami si k tobě vybudovala pevný vztah. Určitě za tebou půjde když bude mýt problémy." řekl a já jsem odešel.
Nami:
Oběěvily jsme se v nějaké pokoji, asi od Kanameho. Položil mě na postel a on si velde mě sedl. "Musíš to vypít." řekl jemně a kousl se do kraje dlaně. Pokoj prostoupila vůně jeho krve, byla cítit velmi sldce. Vzal krev do úst a políbil mě. Začala jsem polikat, když mi ale měla projít hrdelm a osvěžit mě. Začalo to příerně pálit a oheň se snad zpěti násobil. Začala jsem se zmýtat, pevně mě chytl tak že jsem hlavou nepohla ani o píď. Nedal mi jinou možnost a tak jsem musela všechno vypít, trvalo to snad hodiny. Odlepil se ode mě a ze rtu mi slízl krev a i z krku a líce, kde i stekla. "Spi." řekl. Přikril mě a odešel z pokoje