Život jedné holky-17
"Uff." řekla jsem a práskla sebou do postele. Sundala jsem ze sebe konečně ty boty, ples se docela povedl. Nikomu jsem nešlápla na nohu a nemusela jsem taky nikomu skazit ples, teda, až na Zera. Musela jsem se posadit. "Sakra nevím, kdy je ten ples pro upíry a jak znám Zera zítra ho nikde nazstihnu." zabrbrala jsem a v červeném županu a zelených huňatých pantoflích jsem se vydala na cestu k pokoji Zera. Zaklepala jsem a čekala, nic a zase nic. Zase jsem zaklepla po 5 minutách jsem začala uvažovat kde by mohl být. Je 12, hodin večer a hlídku mýt nemáme. Ještě k tomu všemu jsem ho viděla jít na pokoj. Povzdechla jsem si a skusila otevřít dveře. OK, zavřela jsem je za sebou. Jsem v Zerově pokoje, myslím že tak daleko se ještě nikdo nedostl. Polkla jsem. "Zero?" zeptala jsem se a rozhlédla se. Pokoj jako každý jiný, jak jsem očekávala nebyly tady plyšáci, žádné plagáty a už vůbec ne bordel! Co je to za kluka i já mám v pokoji svinčík. Najednou se ozval rachot a jak někdo bolestí sykl. Otočila jsem se ke dveřím od koupelny, teda asi to bude od koupelny. Pomalu jsem je otevřela a nakoukla škvírou, dobře vidím že má na sobě alepoň kalhoty. "Zero!" řekla jsem a dveře se rozletěli. "Víš jak dlouho jsem klepala?" zeptala jsem se, ale hned se sekla. Seděl u umyvadla a křečovitě se držel krku. Vedle něho jsem uviděla stejné kapsle, jako mi dal Yagari.
"Zero?" klekla jsem si k němu. "K čemu potřebuješ ty prášky?" zeptala jsem se a zvedla krabičku. "Mě je dal Yagari, aby zahnali ty krvavé sny." řekla jsem a pohled stočila k němu. Podíval se na mě. "Zero, co to..?" zeptala jsem se. To už klečel u mě a jeho zuby si našli moji krční tepnu. Sykla jsem a pod jehou váhou si lehla na zem. Cítila jsem, jak ze mě hltal. "Zero." řekla jsem a zkoušela ho ze sebe sundat. "Musíš přestat, nebo já..?" začalo se mi zatemňovat před očima a já zase po chvíli uviděla ty obrazy. "Zero ne! Přestaň!" začala jsem křičt, kousat ho do ramene. Najednou se ode mě odlepil a posadil se vedle mě. Viděla jsem jak na mě upřel svůj smutný pohled. O něj jsem se vůbec nestarala, zase jsem viděla ty obrazy. Malátně jsem se postavila došla k umyvadlo, vzala jsem si kalíšek na jeho pastu a kartáček, naplnila jsem ho vodou a sehla se pro tabletky. Jednu jsem ho ní hodila a čekala až se rozpustí, když se tak stalo rychle jsem divnou vodu hltala. Musela jsem to takto zopakovat třikrát. Viděla jsem Zera jak se na mě nevěřícně dívá. Nakonec mi kalíšek vypadl z rukou do umyvadla a já si klekla. "Už je to pryč." řekla jsem si když se žádné obrazy neoběvovali. "Nami, já." řekl Zero. "Jak to že bereš ty krevní tablety?" zeptal se mě. "Já, dal mi je Yagari zahánějí moje krvavé sny co jsem měla po tom prvním kousnutí od Aidoua." řekla jsem vyklepaně. "Jka jsi to myslel krevní? Jak to že jdi vůbec upír?" řekla jsem a doplazila se k němu. Vzala jsem ho za ramena a začala jsem s ním třást. "Tak řekni mi to!" vykřikla jsem a potom jsem mu vlykající skončila v náručí.
Když jsem se uklidnila a zjistila že mě položil na jeho postel, začal mi vše vysvětlovat o jeho rodině a bratru. Dozvěděla jsem se co jsou ty krevní tablety zač, já jsem mu na oplátku řekla o svých snech a co mi Yagari řekl o tabletách. "Takže já jsem taky upír? Ale jak to, kdyby mě nějaký pokousel určitě bych taky musela i předtím trpět žízní proč až po tom kousnutí?" zeptala jsem se zničeně a schovala hlavu do dlaní. "Tak to já nevím." odpověděl Zero a zmizel na chodbě.