Život jedné holky-16
Na druhý den, jsem si šla pro povolení jít do města si koupit nějaké šaty. Ředitel souhlasil a tak jsem si zašla pro peníze a mohla vyrazit. Protože jsem šla do obchodu, kde byly samé pěkné věci tak jsem si koupila dvoje šaty na valentýnský ples, nakonec ještě jedny světle modré společenské šaty a ještě jedny zlaté šaty pod zadek. Někdo zaklepal na dveře. "Já už jdu na ten ples, za chvíli tam přijď." řek zero a pak jsem slyšela jak jeho boty klapou o podlahu. "Hmm..."zamručela jsem a podívala se do zrcadla. Modré šaty mi pěkně ladily s vlasy a s barvou oči. Povzdechla jsem si a rty přejela leskem. Prošla jsem se po pokoji, stejně jsem si nebyla jistá těmi botami na podpatku, je to vážně nezvyk. Povzdechla jsem si a zase pohledem zajela k zrcadlu. "Tak jdu." řekla jsem a zavřela za sebou pokojové dveře.
Vešla jsem do sálu a hned se na mě pár lidí podívala. Dělala jsem, že si jich nevšímám a trochu jsem si gumičku přidělala na prefktské pásce. Našla jsem Zera a šla k němu. "Ehm...můžou dětska chodit tam kam chcou nebo jen po sále a pokoji?" zeptala jsem se ho. "Tak nějak." řekl a prohlídl si mě od hlavy až k patě. "Sluší ti to." řekl a zase si začal nezůčasněně dívat po sále. Šla jsem si pro pití a viděla jsem jak Zerovi přišla nějaká holka. "Z-zero nechtěl by jsi jít se mnou tancovat?" zeptala se. "Máš pravdu, nechtěl." řekl a já sem svou druhou ruku zmáčkla v pěst. Dívka se otočila a s pláčem utrkla ze sálu. Došla jsem k němu a jednu mu vlepila. "Tak teď jsi jako upír." řekla jsem. Viděla jsem, jak jeho oči ztmavly. Vzal mě za zápěstí a vedl mě pryč z sálu. Hned jak uviděl nějaké dveře otevřel je a hned s nimi práskl, po tom se jsme do nich vešli."Co jsi to řekla?" zeptal se a přišpendlil mě u zdi. "Že ses choval jako upír, díval ses na ní z vrchu." řekla jsem a on se na mě zuřivě podíval. "Tak todle už nikdy neříkje." šeptl mi u mého ucha. "Máš smůlu, jen si říkám. Nehnusíš se sám sobě?" řekla jsem tvrdě a provokativně. Vzal mě pod krkem, ale to už jeho ruka byla dávno za jeho zády a skroucená. "Nikdy na mě nešahej! Zamysli se nad sebou nebo brzy budeš jak ti čistokrevní." pustila jsem ho a vrátila se zpátky do sálu. Po pár minutách jsem si zatančila se Shikim a dále s Aidouem. Celou dobu se mi omlouval za jeho malý úlet, musela jsem od něj odejít protože bych se z toho snad zcvokla a i z toho jak mě holky probodávaly něpříjemě pohledem.
Zero se na plese oběvil až po dvou hodinách a to já jsem seděla u baru a pila punč. Přisedl si ke mě a vzal si taky. "Asi jsi měla pravdu, ale prostě budu domítat holky tak či tak." řekl a nalil punč do sebe. "A mě odmítneš?" zeptala jsem se sladce. "Chtěl bych, ale Yagari by mě asi zabil." řekl a jeho pohled se přemístil na pána co nás sledoval orlím pohledem. "Tak jdem." řekla jsem a vytáhla ho na nohy. Tančila jsem s ním dvě písničky než se s ním vyměnil Yagari.