Život jedné holky-14
Můj sense- Yagari mi přirostl k srdci, je jako můj otec. Jsem ráda, že skoro celou školu prospím, nechci vidět jak na něj holky hází sváděcí úsměvy, pomrkávají a jejich dekold dávají senseovi přímo před nos. Jsem ráda, že aspoň vypadá tak strašidelně aby se k němu žádna moc nepřiblížila. Jako vždy když se rozednívalo začala jsem se svoji raní rozcvičkou. Poslední měsíc jsem mluvila jen s Yagarim a pár vět o tom kdo bude kde hlídat se Zerem. S ředitelem taky ne, všechno mí posílal přes Yagariho a upíry jsem viděl jen, když jsem je chránila před spolužáky. Už jsem je ani nezdravila jako obvykle. Pamatuju si moje začátky druhý den co jsem se probudila po škole jsem měla všechny svaly namožené a příšerně mě třeštila hlava, všechno to přešlo po týdnu kdy jsem si na to zvykla. Yagari mě perfektně vycvičil. Seděla jsem pod stromem po mé trénngu už dávno po mě nic neházel a nechtěl mě zabít kulkou, už jsem si svoji formu udržovala sama a on mě učil. Přišel ke mě a taky se přede mě posadil, zapílil si a potáhl. "Jak víš, každý má být se svoji zbraní..hm...jako jedno. Dejme tomu, rozhodl jsem se, naučit tě ještě pracovat s jednou zbraní. Umíš se svoji zbraní, nožemi a tady...artemis." řekl a dal ho přede mě. "Ten upírům nic neudělá, už jsem ho viděla u ředitele." řekla jsem a prohlížel si ho. "Vem si ho do ruky a prohlédni si ho." řekl. Povzdechla jsem si a vzala si artemis do ruky. Jako první jsem uviděla název Lilith, na uchytce jsem našla tři čudlíky. "Co ty čuhlídky dělají?" zeptala jsem se. "Podívej se." řekl. Když jsem zmáčkla jeden, tak se začal artemis vyklápět po jednom. "Když ho rychle stiskneš tak se ti natáhne celý." řekl na moji nevyřčenou otázku. Udělala jsem a artemis se celý natáhl. Postavila jsem se. Zmáčkla jsem další čuhlík a po stranách se oběvily ostny, když jsem záčkla a ten samý čudlík ostny se prodloužily.
Když jsem zmáčkla poslední čudlík, odělali se od sebe a vnikl obušk/new jestli je to vono..prostě ten artemis jak se to vyklápělo spojoval takový řetaz/. "Teď ti to vyzvětlím, můžeš si jak víš nastavit jakoukoliv velikost, ostny, a pak obušek, kdyby ti ho chtěli vytrhnout." řekl. Kývla jsem. "Je to nejnovější typ, nechal jsem ho udělat přesně tobě aby ti pasoval, když si všimneš je stejně dlouhý tak by jsi s ním mohla zacházet i v největší vělikosti a má stejný název jako tvoje zbraň- Lilith." dovyprávěl Yagari. "Skvěle." řekla jsem a artemis dala do nejmenší velikosti. Vykrnula jsem si skukni a artemis si schovala do podvazku, který jsem si koupila kvůli nožům."Jsem něco dlužná?" zeptala jsem se. "Áno, dneska si chci udělat volno a tak půjdeš do města a zabiješ tři upíry Levelu E, je to u toho kostela jak jsi se tam prvně stratila. Dělají tam neplechu, jsem asi hodně mladí." řekl a já kývla. "Tak za mě hlídej půjdu." řekla jsem a sukni si dala zpátky. Vyšla jsem z lesa na ulici která vede k bráně školy a vydala jsem se k ní. Začala jsem si pobrukovat nějakou melodii, která mi ten pátek zněla v hlavě. Obrazy v hlavě zmizeli od té doby co mi dal Yamagi nějaké zablety, když je dám do vody tak se rozpustí a je z toho nějaká červená voda, ne že by mi to nechutnalo, ale je to bez chuti a když to piju mám při tom blbý pocit. Když, ale vím že to zažene obrazy klidně i todle.