Život jedné holky-13
"Jo jsem." odpověděla jsem. "Vlastně ani ne." řekla jsem a před očima mi zase přeběhli krvavé obrazy. Začala jsem se třepat. "Co se děje?" zeptal se Yagari. Můj pohled musel být hrozny, protože se na mě vyplašeně podíval. "Co to je?" řekla jsem. "Tak co!" zvyšovala jsem hlas. "Ať jsou ty obrazy pryč!" řekla jsem a on mě chytl za ramena a začal se mnou třást. Když to nepomohlo propleskal mě. "Co?" zeptala jsem se. "Dám ti něco na uspání." řekl a píchl mi iněkci. Zase jsem uapadla do nevědomosti.
Yagari:
"Kaiene co je to s tou holkou?" řekl jsem a rozrazil dveře od jeho kanceláře. "Hmm..?" řekl a podíval se na mě. "Nami. Probudila se a začala vyšilovat, když se na mě podívala měla lehce červené oči." řekl jsem a praštil do stolu. "Už jsi to zjistil." řekl najednou Kaien zničeně a sedl si do křesla. "Toho jsem se obával, Aidou v ní probudil její zpomínky." řekl a hlavu schoval do dlaní. "Tak co je?" zeptal jsem se o něco klidněji. "Slyšel jsi už o rodu, který museli lovci nutně vyvraždit?" zeptal se. "Jo, můj otec zavraždil nejstaršího." řekl jsem . "Ona byla nejmldší dcera, jenže jako by byla jiná. Vždycky se jejich děti staly vraždící nestvůry, ale lovec co jí sledoval řekl, že se vzpouzela." řekl Kaien. "Takže, je taky upírka?" zeptal jsem se. "Ano." řekl. "Takže Čistokrevná a bude mýt určitě nějakou schopnost, když odolávala. Slyšel jsem od otce že nejstarší měl schopnost ovlivňovat." řekl jsem. " To máš pravdu. Doufám, že víš co to znamená. Musíš jí hlídat." ukončil debatu Kaien a nabýdl mi jako rozmazlené dětsko perník ve tvaru srdce. Radši jsem se rychle vypařil a v pokoji přemíšlel o Nami.
Nami:
Zase jsem se zbudila a prohlédla okolí. Rozhodla jsem se, že dnes tady už zůstanu. Možná se mi ty obrazy oběvily jen z vyčerpání i když jsem o tom silně pochybovala. Na druhý den za mnou přišel Yagari a dělal jako že se nic nestalo. Řekl mi že za tři dny mě začne učit. Taky se tak stalo. Každé ráno jsem proběhla lesem až k bráně dolů z kopce a zase nahorů přes les, kde mi udělal překážky a musela jsem střílet do terčů a přitom na mě házel nože. Jednou jsem to schytala do ramena, to bylo poprvé. Byla jsem utahaná jak kůň a nůž se mi zaril pěkně do ramene. Ráno jsem posilovala, ve škole jem usla s otevřenýma očima i když jsem všechno věděla, jako by mi to někdo přes spánek šrotoval do hlavy. Po škole jsem u upíří ubytovny posilovala a střílela, k včeru kdy mě nikdo zas nemohl vidět jsem zase běžela dole k městu a nahorů přes les mě zase pronásledovali nože a překážky. Když jsem cítila nejmenší poriv větru, který se odráží od nože a začala se mi lepšit kondička s rychlostí a sílou. Místo nožů na mě střílel z pušky, to jsem myslela že je úplný debi/! Když jsem po měsíci všechno pěkně zvládala začala jsem trénovat moje refleksy. Hodil na mě nůž a já ho odrazila kemenem, nožem nebo co mi dal. Taky jsem od něj dostala zásobu nožů, jeden v botě druhý v botě, snad 5 po kapsách. Sama sobě bych se před měsícem vysmála, ale když mě učil dějiny a říkal jak by mě Level E zabil byla jsem vždy ve střehu. Ob noc jsem vždy chodila do města a zabila alepoň dva Levely E.