Život jedné holky-12
Probudila jsem se můj první pohled patřil bílé zdi na ošetřovně. "No super." řekla jsem a zkoušela se posadit. "To neděj." řekl Zero, který seděl na židly u mojí postele. "Ó děkuji za vaši péči." řekla jsem sarkasticky a posadila se. Jenže se mi zatočila hlavu a moje hlava pustovala dolů, jako předtím nahorů. "Já to říkal, nemáš ještě dost krve a tady." řekl a podal mi černý pásek. "Aby nikdo neviděl díry na krku." řekl a odešel a tím, že mám v klidu ležet ještě den. "Pff." řekla jsem a zavrtala se do postele. "Čím dál tím lepší." řekla jsem. Ani nevím jak ale zamislela jsem se nad včerejškem? No možná. Proč jsem se nechala? Přišlo mi to příjemné, vůbec to nebolelo, ale...cože?v ruce jsem zmáčkla pásek a podívala se na něj. "Já toho Aidoua zabiju!" zavila jsem po 5hodinách ukrutné nudy v nemocniční postely. Před hodinou mi donesl ředitel jídlo s tím že včera dělal sušenky a tak mi je samozdřejmě taky donesl. "Prý den. No to určitě!" řekla jsem si a postavila se. Už to jde mnohem líp, asi před dvěma hodinama jsem se nemohla ani pořádně posadit. Převlékla jsem se do uniformy a dala si prefektskou pásku. Přešla jsem k zrcadlu a podívala se na můj krk. Je obvázán , tak jsem si to na pravé straně shrnula a podívala jsem se na dvě ranky. Povzdechla jsem si a dala to zpátky. Přes hlavu jsem si přetáhla natahovací pásku a na krku se mi zdála volná, pak jsem uviděla nějakou zíchrlajzku/newm jak se to píše spisovně a ani jak správně/ stáhla jsem si to a ještě se ujistila, že mám v kapsy Lilith. Vyšla jsem na chodbu a šla dolů po schodech. Vyšla jsem z denní ubytovny na čerství vzduch. "Todle mi udělá líp, než nějaká puch z nemocnice a dezinfekce." řekla jsem si a vešla do lesa.
Potulovala jsem se takdle asi hodinu, když jsem došla ke škole a uviděla rozsvíceno v místě noční třídy. Vyšvihla jsem se na balkón a podívala jsem se skrz okno dovnitř.V křesle seděl Kaname a na lavicích ostatní upíči. Jen co jsem doskočila, všechen pohled se oročil ke mě a pak na můj krk. Očima jsem vyhledala Aidoua a nepěkně se na něj ušklíbla. Omluvně se na mě usmál a já jsem zvedla hlavu jako nafintěný páv a s "ccc." jsem se od něj odvrátila. Někdo na mě přes okno zaťukal. Otočila jsem se a uviděla naštvaného Yagariho. Začal na mě něco křičet ve smyslu. "MÁŠ LEŽET V POSTELY AŽ DO ZÍTŘKA!" mávla jsem nad tím rukou a on se na mě vražedně podíval. Začala se mi motat hlava a Yagari se mi trochu roztojil. "He?" řekla jsem a přepadla pře zábradlí balkónu. Zase jsem se oběvila v temnotě. Teď to bylo jiné, mnohem víc jiné. V hlavě se mi začali oběvovat různé obrazy a hlas.
"Ne! Neděl to!" křičelo na mě moje svědomí.
"Dělej, nebo budeš vykázána!" křičel na mě můj otec, ano otec.
"Já se bojím." myslela jsem si.
"Ne! Matko!" křičel můj dětský hlásek. "Poslechni otce!" řekl chladný hlas.
Z výkřikem jsem se probudila a posadila se. Začala jsem zrychleně dýchat. "Jsi v pořádku?" zeptal se známý hlas.