Život jedné holky-11
"Jako vždy když jsem přišla do třídy. Sedla jsem si někam kde mě nepůjde vidět, položila jsem se na lavici a hned na to usla. "Zbuď se!" zatřásl někdo se mnou. "Ještě 5 minut." řekla jsem a hlavu otočila na druhou stranu. "Dělej!" zvíšil někdo hlas. "Hmm..?" řekla jsem a protřela si oči. "Yagari?!" vykřikla jsem a spadl za lavičky na zem. "Yagari-sense! Ty jsi spala snad i od začátku hodiny!" řekl a podíval se na mě. "To se vám jen zdálo." řekla jsem a začala jsem se nervózně drbat na hlavě. "Vztávej! Budeš sedět v přední lavici." poručil. "Alééé!" vypískla jsem, když se mnou trhl a už mě za sebou vláčel k první lavici. Posadila jsem se a začala jsem si pro sebe brblat nadávky na jeho účet. "Tak pokračujeme." řekl a začal něco říkat, Yagari má hrubší hlas a tak mě zase začal uspávat. Když mi začala klesat hlava hodil po mě křídu nebo mi o hlavu praštil učebnici. Nakonec jsem usla tak, že jsem měla opřenou hlavu o ruku a spala jsem s otevřenýma očima. Chápete k čemu mě donutil ! Jako napovel, když zazvonilo ruka mi podjela a já hlavou praštila o stůl a hrněla dál. Když všichni odešli a já tám stále hrupkala. "Stávat šípková růženko!" řekl někdo a zase mi učebnici hodil na hlavu. "No jó!" řekla jsem a nádherně protáhla své ztuhlé tělíčko. "Ředitel mi řekl co se ti stalo a jak ses dozvěděla o upírech." posadil se na lavici a upřeně se na mě díval. "Co je?" řekla jsem a zase si podepřela bradu. "No čekám, kdy se rozklepeč nebo vypískneš. Je to ale čímdál tím lepší." řekl a já se ušklíbla. "Ukaž mi tvou zbraň." poručil. Přeměřila jsem si ho zkoumavým pohledem a pak jsem s povzdechem vytáhla svou Lilit a dala mu ho na ruku. "Dobrá volba." řekl a zamířil.
"Cvičila jsi s ní?" zeptal se. "Zero mi připravil terče a já se strefovala doprostřed." řekla jsem "To nestačí, zítra po škole se stav do mého kabinetu. Budu tě učit." řekl a vztal. Podal mi Lilith, když byl skoro u dveří řekla jsem. "Je to docela náhoda, taky jsem se vás chtěla na to zeptat." řekla jsem a on se na mě jen otočil. Už byl večer a já jsem se dívala do oken, kde má probíhat škola noční třídě. Povzdechla jsem si a zašla hlouběji do lesa. Opřela jsem se o strom a dívala se na měsíc, jen pár dní a bude úplněk. Uslyšela jsem nějaký hluk a tak jsem se odrazila od stromu a pokračovala k tomu mýstu. "Ááá!" vykřikla jsem, když do mě někdo vrazil a na moji pusu dal ruku, aby utlumil výkřik. Ležela jsem na zemi a nademnou se skláněl Aidou Hanabusa. "Cho he?" řekla jsem, neštvaně. Neodpověděl, ale jeho oči ano. Začali mu červeně zařít a on mi hlavu natočil na stranu aby se dostal k mému krku. Začala jsem se pod ním vzpírat a kopat ho. Byl jak z kamene, cítila jsem jak se nadechl a jeho zuby se mi zaryli do kůže. Nevím, jak ale sama jsem mu udělala místno pro jeho hlavu na mém krku. Objala jsem ho a slasně přivřela oči. Po chvíli se konečně odtáhl a začal mi slíávat krev z krku co mu ukápla a pak si svou pusu otřel rukou. "Ano ses nezbránila." řekl stále nademnou. "Hmm.."řekla jsem, věděla jsem že se nebudu moct postavit ani zvednout ruku. Vzal mi dost krve. Najednou od nikud, někdo praštil Aidoua a ten sletěl na zem. Nademnou se oběvil Kuran Kaname a z lesa doběhnul Zero za ním běžel Yagari. No super, řekla jsem si v myšlenkách. "Nami." řekl zero a přišel ke mě. Přidřepl si a podíval se na můj krk. "Kolik jsi toho jí zebral krve!?" vykřikl naštvaně Zero a vzal pod krkem Aidoua, který si ke mě taky přidřepl. "No já..." řekl. "Vezme me jí do školní nemocnice, potřebuje krev." řekl Yagari a vzal mě do náruče. Cítila jsem, jak mě opuštějí síly a propadla jsem se do temnoty.