VK-Nejmenovaná/2
Jako vždy se ředitel zajímal o to jak jsem se měla a co jsem přes prázdiny dělala. Jako vždy jsme si pěkně popodívali. "Zítra tě slavnostě zvu na večeři." prohládil a já se zakuckala, až ke mě radostně přiskočil a dal mi perdu do zad. "Ha..? ta..dobře." vyklopila jsem ze sebe a on se na mě potěšeně usmál. "Rino?" zeptal se teď konečně stratil dětskou tvářičku a vypadal velmi vážně. "Na." řekl a ze svého pracovního stolu mi podal list. Překvapeně jsem se na něj podívala a vzala papír do ruky. Začala jsem číst, pak jsem si to musela přečít ještě jednou. Stejně mi to nedošlo. "Co?" řekla jsem blbě a začala si to číst zase dokola. "He.."dostala jsem po pěti minutách a vykolejeně se na něj podívala a pak zase na papír. "To ale.." řekla jsem a zase zavřela pusu a znovu začala líst číst. "A to jako..?" řekla jsem a otázku spolkla. "Jo, potřebuju jen tvůj souhlas." řekl jako 3leté děcko co našlo svou oblíbenou hračku. "Ale, nebude Vám to vadit?" zeptala jsem se a položila papír na stůj. "Máš pravdu..nebude." řekl a já se na něj podívala. "Já tomu nemůžu uvěřit." řekla jsem a on si ke mě blíž přisedl a objal mě. "Říkej mi tati nebo Kaiene." řekl a dal mi pusu na líčko. "Rina Cross." šeptla jsem a vypla sprchu. Vrátila jsem se od ředitel, vlastně otce a musela jsem si dát ledovou sprchu jestli se mi to vše nezdá. Ředitel Cross mě chce adoptovat.
Teď mi až došlo, že jsem se nezeptala na Zera. Bude mu to vadit?No co on do toho nemá co mluvit, bude se s ním jedině tak potkávaz u ředitele doma a to je vše. Oblékla jsem si norní košilku a hned zalehla do postele, ještě jsem si nařídila budík a můžu jít spát."Crrr." probudil mě otravný budík a já mu dala hned po ránu do nosu, jako vždy. Oblékla jsem si uniformu a pročesala si své blond vlasy, oblékla si boty a vzala si tašku s učebnicemi a můžu vyrazit na snídani. Vzala jsem si nějaké topínky a zapila je kakaem. Zůstala jsem tam skoro sama až ně najké kluky, kteří nebyly zakoukani do žádné z dívek noční třídy. Vztala jsem od stolu a vydala se ke škole, noční třída ještě nevyšla a tak tam dívky vykřikovali jejich jména. Jediný kdo se o ně zajímal byl Hanabusa Aidou a to jsou asi všichni, nikdo jim žádnou odezvu neopětoval. "Aidou-senpai. Kaname-senpai. Shiki-senpai." křičela každá na druhou a já jsem se radši opřela o strom s čekala až noční třída projde. Ve vzduchu bylo cítit nějaké napětí. Zera jsem uviděla stát před dívkami, jak dává pozor. Stačil jediný jeho pohled a holky by dostali hrůzou infarkt.
juuu
(hinata, 6. 4. 2010 18:14)