Vampire Knight-Yasu Aimi 17
Celý večer jsem promluvila s Kanamem a já jsem se o něm zase něco více dozvěděla. Všechno o něm mě velice zajímalo a také to zajimavé bylo. Třeba, jeho "strýc" co zabil jeho matku, protože chtěl být silnější a žít navěky.
Jen, že ho pak Kaname zabil a jestli povztane nemájí, už žádnou dívčáho potomka. Pověděl Kaname a já se na něj poucitně podívala, kdo by taky přál svoji sestře smrt. Mezi tím jsme chodily pozdravit návštevníky a taky si zatančit.
Cítila jsem na sobě dva pohledy. Když jsem se otočila, ke vchodu uviděla jsem Zera,jak dohlíží na upíry a z druhé strany na mě závistivě dívala Ruka.
Povzdechla jsem si a podívala se na nebe, to mě vždy uklidní. "Myslíš, že tam můžeme. Když nejsme pozvané?" uslyšela jsem vzdálené hlasy z lesa.
Podívala jsem se na Zera, který přes teb ruch asi nic neslyšel. Přeskočila jsem balkón a jako náhodou jsem se jim vydala naproti. "Co tady děláte? Nemáte být v postely?" zeptala jsem se. "Chtěli jsme jít na ples." řekla jedna a moc sebevědomě nezněla.
"Jestli máte pozvánku tak klidně, je to jen pro zvané." řekla jsem. "Aha." řekli a otočily se."Já ti to říkala." uslyšela jsem a pak jen výkřik. Nebylo na něm nic zvláštního, kdyby nepocházel z mého hrdla. Cítila jsem, jak za mnou praskají stromy a pak jsem narazila do něčeho tvrdého. Uslyšela jsem další výkřiky a já jsem pomalu otevřela oko.
Ležela jsem ve zdi, kde máme ubytovnu. Přerazila jsem zábradlí balkónu a ještě jsem viděla uličku z lesa, co jsem tam vysekala. Podívala jsem se pod sebe a asi pár metů dole stály všichni hosté a Zero. Kaname pro mě skočil a vytáhl mě z díry, pak jen tma.
"Kdo to mohl udělat?" uslyšela jsem jeden známý hlas. "Nic jsme necítily, takže by to mohl být upír, ale nikdy jsem neviděl tak velkou sílu. Nechápu, proč si vybral zrovna Etsuko-senpai." další známí hlas. Vyletěla jsem do stoje. "Jsou ty děvčata v pořádku?" zeptala jsem se.
"Vymazali jsme jim pamětˇa ten "někdo" jim nic neudělal.Etsuko-senpai" řekl Hanabusa a začal mě rengenovat pohledem. "Měla by jste si lehnout. Etsuko-senpai." řekla Rima." Je mi dobře." odsekla jsem naštvaně a vypochodovala jsem z nějakého pokoje.
Došla jsem na bakón a podívala jsem se na tu spouštˇ, ještě to nikdo neopravil. Zasvítily mi oči a ubytovna s lesem jsou v pořádku. Došla jsem k mýsto, kde jsem se potkala z holkama. Nevím proč, ale jako první podezdřelí mi v hlavě zasvítil vrah mé matky.
Že by chtěl zabít i mě? Nevím, ale musímsi dávat pozor. "Etsuko." uslyšela jsem a otočila se. Uviděla jsem Zera, jak si mě smutně prohlíží. "Není ti nic?" zeptal se a přišel ke mě. "Nic jí není." uslyšela jsem další hlas a vedle mě se objevil Kaname a postavil se před Zera.
"Kaname-senpai? Proč.." řekla jsem překvapeně. Hodil vražedý pohled na Zera a mě v náručí odnesl do mého pokoje. Uspal mě a odešel pryč./Víte ne jak uspal, má to každý upír..taková koule atd../