Vampire Knight-Yasu Aimi 16
Zbytek večera jsem protančila, převážně se Zerem. Tančila jsem i s Kanamem, Akatskim, Hanabusou a další mí mého druhu. Dokonce i s ředitelem, vyptával se mě na novinky.
Když se mnou pak tančil učitel zeptala jsem se ho na ty mrtvé upíry, jestli není nějaký lovec. Který je měl zabít. O nikom neví, takže mezi lovce nebude patřit.
Když se schylovalo ke konci večera, začala jsem se soustředit, že za pár hodin je další ples a já nevím kdo mě pozval. "Zero proč jsi mi to vůbec dával?" zeptala jsem se.
Kdyby mi to nenapsal, necítili by jsme mezi sebou nejistě a opatrně. "Nešlo to vydržet." řekl a rychle nám odešel pro pití. Tedˇmi to připomělo, doufám, že stále beré tabletky.
"Ták valentýnský ples končí." řekl ředitel do mikrofónu a všechny poslal do hajan. Vyšla jsem se Zorem ven a zamířily jsme ke stáji. "Řekni mi něco o sobě." řekl a posadil se na zem. Posadila jsem se hned vedle něj a podívala jsem se do černého nebe. Mraky vše zahalily, nejde přes ně nic vidět.
Po chvíli jsem se odhodlala a pověděla jsem mu o mém dětsví, jak jsme se museli schovávat kvůli lovcům. Ještě nebylo zavedeno, že jen prti těm špatným a krvelačným. Zabíjeli všechny upíry. Později,jak zabily matku. Po delší době celou rodinu, až ne moje babičku a dědu.
Tak jsem k nim jednou jela a on(učitel) mi zabil babičku před očima a já jsem poprvé objevila své schoposti a přemístila jsem se do našeho domu. Jak jsem se později dozvěděla, dědu zabily zaky. Tak různě se mě pak na vše vyptával a já jsem pak musela domů.
Prošla jsem přes celý les a uviděla jsem před sebou neosvětlenou budovu, že by tam nikdo nebyl? Vyskočila jsem na balkón a podívala jsem se ve vnitř. Od dalšího salónku šlo světlo a tak jsem se tam vydala. "Kde je Etsuka-senpai?" zeptala se Ruka. "Viděl jsem ji odcházet se Zorem." řekl Akatski.
Po tédle větě tam nastalo hrobové ticho. "Tak dáme se do úprav." řekl Shiki a vyskočil do stoje. Zmateně jsem stála za dveřmi a nakonec jsem odešla do pokoje. Dala jsem si pořádnou sprchu a podívala jsem se na hodiny. Ještě mám pár hodin času.
Jako, že jsem nic dole neslyšela jsem sešla do přízemí a zamířila jsem do salónku.
****
S nimi jsem tam zůstala než jsme se všichni odebrali do pokoje se převléct. Na temeni hlavy jsem si udělala takové divný culík a moje dlouhé vlasy se mi spouštěli, až k pasu. Oblékla jsem si černé šaty a jemě jsem se namalovala.
třéba tydle
Dala jsem si černé rukavičky a ještě černé lidičky a vyrazila jsem. Můj neznámí, mi nenapsal kde mě bude čekat. Možná nebo spíše určitě si mě najde sám.
Sešla jsem po schodech a slyšela jsem, jak se ze salónku a venku(na balkóně) line rozhovor. Vešla jsem so salónlu a ucítila jsem pach krve. Určitě tam nebude víno, ale naše vlastní pití.
Našli se tam i normální lidské potraviny. Zahlédla jsem jen Ruku, jak se dívá směrem ven z okna a její smutný úsměv. Pomalu jsem se vydala k balkónu a nakonec jsem se dívala na nebe poseté hvězdami.
"Ty šaty ti sluší." řekl známí hlas. "Děkuju, Kaname-kun."řekla jsem a otočila se. "Velikost jsem odhadl dobře. Myslím." pověděl a slabě se usmál. Chvíli jsem se na něj šokovaně dívala a pak jsem se hned hodila do normálu.
"Děkuju, ty šaty jsou perfektní a určitě drahé." řekla jsem a on mi podával skleničku krve. "Děkuju." řekla jsem zase a upila.