Vampire Knight-Yasu Aimi 15
Podívala jsem se na toho dotyčného. "Ano?" zeptala jsem se. "Za chvíli máme jít do školy Etsuko-senpai" řekla. "Děkuji Rima." pověděla jsem a ona mi dala do ruky tyčinky.
Dala jsem si je do pusy a vyrazily jsme k ubytovně. Tam na nás, už všichni čekali a vyrazily jsme ke škole. Cítila jsem na sobě pohled mého partnera na zítřek. Zero.
Nemůžu si to připustit, ale píchlo mě u mého krvavého srdce, že mě nesnáší. Běhá mí mráz po zádech, když si zpomenu, že za pár hodin na mě bude čekat na plese.
Celý den mi naopak ubíhal strašně pomalu. Každá moje myšlenka mě zabíjela. Všechny se točili jen kolem jednoho dotyčného.
Když jsem přišla do pokoje, vytáhla jsem svoje další šaty na valentýnský ples a pložila jsem si je na postel. Osprchovala jsem se a vlasy jsem si rozpustila a natoščila.
Malinko jsme se namalovala a nakonec jsem si oblékla svoje červené šaty. Podívala jsem se do zrcadla, rozhodla jsem se po červené střevíčky a nechala jsem si zlatý náhrdelník do Zora.
tydlethy
Podívala jsem se na hodiny, za 10 minut tam mám být. Neslyšela jsem v ubytovně žádný hluk, všichni už odešli. Nevím zrovna, kdo s kým jde ani mě to nezajímalo.
Vyšla jsem z ubytovny a ovanul mě oční vzduch. Moje boty klapaly o kamenou cestu, která vede ke škole. Uviděla jsem ho tam čekat, před dveřmi.
Nadechla jsem se a vystoupila jsem z poza rohu. Nepodíval se na mě. "Ahoj Zero." řekla jsem a postavila jsem se před něj. Ve smokingu mu to velmi slušlo, sice nemá kravatu, ale nedokázala bych si ho v tom předsavit.
Odlepil se od zdi a konečně se na mě podíval. Nedechl se a vydechl. "Jsi nádherná Etsuko." řekl mi poklonu. "Tobě, také nemohu nic vytknout." řekla jsem a přijala jsem rámě.
Otevřel dveře a mi jsme vztoupily do sálu. Někteří se v naší blízkosti za náma podívali a začali si šuškat, až sem jsem slyšela. "Zero si našel partnerku?" a "Jak to Etsuko sluší." nebo "Vypadají spolu nádherně." říkal zas někdo jiný a já jsem se slabě usmála.
"Děkuju za valentýnka." řekla jsem a moje ruka se bez povolení vyšvihla k mému krku a chytla srdíčko. "To jsem rád." řekl a podal mi víno. Cucla jsem si a podívala jsem se po sále. "Vypadá to tady pěkně, určitě to dalo mnoho práce."řekla jsem. "Hmm.." pověděl a díval se někam do zdi.
Chvíli jsme tam tak stály, když mě o tance požádal jeden z mých ctitelu z denní třídy. Samozdřejmě jsem přijala a pak se nikdo nenechal pobýzet a zval mě skoro každý kdo měl kuráž a chtěl. Když jsem se zase vrátila, neudržela jsem se.
"Proč? Proč si mě sem vlastně zval, když se mnou nejsi?" zeptala jsem se smutně. Podíval se na mě překvapeně. Hlavu, dal do strany a asi hledal správná slova. "Já..jsem myslel."řekl a zasekl se. "Tak nemysly." řekla jsem a odešla jsem z dalším ctitelem.
Už začínala nová písnička, když. "Ehm, ehm." odkašlal si někdo. Podívala jsem se na Zera. "Můžu?" zeptal se a ten kluk radší odešel asi si nechtěl znepříjemnit Zera. "Co tak najednou?" zeptala jsem se. "Nemyslel jsem." řekl a udělali jsme kroky v před a otočku.
"Co jsi před tím myslel?" zeptala jsem se se zvědavostí v hlase. Potichu se zasmál. "Myslel jsem,...že se mnou nebudeš chtít být po tom...." větu nedokončil a ona vplinula do větru. Uměla jsem si představit ten konec jasně. Šláplna jsem mu skchválně na nohu.
"Tak radši nemysli." řekla jsem s trošku zvýšeným hlasem.