Vampire Knight-Yasu Aimi 14
Když výjdu nahoru do pokoje, rozhlédnu se. Něco je jinak, zafouká ke mě vítr. Je otevřené okno! Otočím se kolem dokola a nikoho nevidím.
Můj pohled se zastaví na dvou balíčcích na postely. Určitě je každý od někoho jiného. Začuchám znovu, tu vůni znám Zero!
Sednu si na postel a přišuchnu k dárku. Nejde z něj nic cítit. Rozbalím dárek a najdu v něm vzakz. Tímto vzkat se tě ptám půjdeš se mnou na "náš" ples. (to náš je jako upíří). Žádný podpis, zaměřím se na písmo. Rovné, elegantní písmo. Bude to někdo ze starého rodu, takže čistokrevný upír.
Vzkaz si položím vedle sebe a otevřu měký a velký balík. Vykouknou na mě krásné černé šaty. (Obrázek ukážu, jak bude ples). Vezmu si je do ruky a běžím s nimi k zrcadlu.
Přidržím si je u sebe a zatočím se s nimi. Za tři dny je upíří ples. Šaty si opvěsím vedl skříně aby se mi neskrčily a zase si sednu na postel. Vezmu další balíček a z balícího papíru, zbyl jen popel.
Zase na mě vybafne vzkaz. Tento dárek, ti dávám ze své lásky k tobě. Nikdy spolu nebudeme, kvůli tvému rodu a mé zášti k tobě. Miluju tě i nenávidím.
Vzkaz jsem si přečetla už po páte a stále mi nedocházelo, jak se do mě mohl Zero zamilovat. Druhou větu jsem pochopila celou, můj rod by mi nedovolil vzít si syna lovců upíra a také on nenávidí všechny upíry.
Zavřela jsem oči a potlačila vzlyk, nechápu kde se to ve mě vzalo. Pomalu otevřu oči a podívám se na dáreček zabelený v černém balícím papíře. Pečlivě jej odělám s přidám ho ke vzkazu od Zera a neznámého.
Podívám se na sešit, celý pokreslený berevnými fixi. Pomalu jej otevřu a uvidím nádherný náhrdelník, celý ze zlata a hope se na něm zlaté srdce. Hned si ho připnu na krk a začínám listovat sešitem. Začínám zjištˇvat, že tento sešit mu dělal přítele, kterého neměl.
DENÍK. Každý den od toho to nového ruko, skoro stále se píše jen o mě a o jeho citech. Skoro po každých 5 stránkách na mě vykoukne nový a nový dáreček. Přečtu si první dva dny a hned u prvního jsem se musela zamračit.
Ředitel mi pověděl, že k nám přijede nová upírka. Další monstrum, určitě to bude nějaký rozmazelný fracek. Nedivil bych se kdyby všechny zabil.
Hned od začátku mě podezdříval z něčeho co se nikdy nestane. Po pár dalších dnech se cítil velmi zmatený. Co se to semnou děje, pokaždé. Když mě večez navštíví, jako by se semnou zatočil svět. Jsem štˇastný, že nade mnou nehledí z vrchu a stále se semnou baví.
Takto to pokračovala. Trhla jsem sebou, když někdo zaklepal. Zerův deník se dávno schovával v mém stolu i s jeho dárky, až na náhrelník z lásky. "Dále." šeptla jsem. "Etsko-senpai čekáme, jen na vás." řekla Rima . "Zapoměla jsem." odpověděla jsem a sešla jsem dolů. Osravedlnila jsem se jim.
Cítila jsem, jak by se všichni zeptali co se to s tebou stalo. Před chvílí hraješ na klavír své štˇatné noty a tedˇjsi jak opravdoví upír, bez života. Celý den proletěl tak velmi rychle. Jediné co si pamatuju je, jak vracím kabelku dívce z denní třídy.
Právě jsem vyskočila z okna do teplného dne. Denní třídě, právě začíná škola a já si jdu provětrat myšlenky. Opřu se o strom a s jedu zády na zem. V hlavě se mi jako v televizi promítali spomínky strávené se Zerem, věděla jsem, že mě i sledoval.
Vše jsem se vyčetla z deníku. Položila jsem si hlavu na kolena a zavřela jsem oči. Asi jsem vypla, protože jsem nic neslyšela a necítila. Někdo mě pohladil po vlasech. Cukla jsem sebou.