Vampire Knight-Yasu Aimi 10
Vycházela jsem z budovi a v rukách jsem mačkala balíček. Co v něm může být? a od koho je? Od ředitele? to se mi nezdá. Zastavila jsem se a podívala jsem se kolem sebe. Přes den, jsem to tady ještě neviděla.
Ještě jsem viděla pár studentů, jak spěchají do třídy. Za nimi se ploužil Zero s neutrálním vrazem kopal do kamínků.
Odlepila jsem od něj svůj pohled a šla jsem se podívat na fontánku. Zase jsem začala hypnotizovat vodu a to mi přiomanulo ten den, kdy za mnou přišel a promluvil si se mnou.
Sedla jsem si na schod a začala jsem přemíšlet o svém životě. Jediné čeho musím dosáhnout je vdát se, mýt děti a převzít klan. S manželem není problém, plno mužů po mě hází oči. Jen jesti ho budu milovat, jediné co chci aby jsme se měůi rádi.
S klanem taky ne, musím se začít ale začít pořádně chovat. Už nebudu ta malá holka co se budí kvůli nočním můrám. Postavím se jim čelem, nikdo se mi nebude chtít postavit. Zlepším se!
Řekal jsem si a vztala jsem. Cítila jsem, jak mnou prochází moje sílá. Kvůli mnohou plsů mám taky plno schoposti, dokůžu je rozvinout více než jejich majitel. Určitě se mi bude hodit schoposti od Serien, její síla a rychlost teďˇproudí v mých žilách.
Většinou se to objeví náhodou a já se v tom necvičím, ale měla bych se to naučit ovládat. Co kdybych měla sklanku a praskla bych ji upíři by se na mě vrhli a kdyby tam byly lidi. Ptali by jste, jak můžu mýt takovou sílu.
****
Takto to šlo, přes den jsem byla v lese a učila jsem se schoposti v noci do školy a z tama zase trénovat. Do ubytovny jsem se chodila jen napít, zjistila jsem. Že mám všechny živly ani nevím, od koho jsou.
Noční třída se Zerem si určitě něčeho všimla, nechávám to tak. Kdybych, ale věděla že mě den co den sledují a lapají po dechu nad mým schoposti. Jak jsem řekla mám plno schopostí všechny od nočční třídy, zpravování, přemístóvání, zbytek elementů, změnu vzhledu, hlasu. Další různé, pamatuji si, jak jsem se naučila sekaz vzduchem a pak jsem musela všechny stromy zpravit.
Ze začátku mi to dávalo zabrat, nikdy jsem neskoušela svoji schopost. Jen v těch nejnutnějších věcech, tedˇbych mohla jednu schopost ovládat snad celé roky. Stejně mi něco chybělo, mám svou hlavu a tak mi padla myšlenka na lovce.
Nejsem zbabělec a nespálila bych je ohněm, jen v nejnutnějších chvílích. Potřebuju se naučit se zbraněmi a mačem. Věděla jsem, kdo pro to bude nejlepší. Když mi nepomůže, nařídím mu to. Snad poprvé po dvou měsísích, co se takto učím schoposti. Jsem se objevila na balkóně a sedla jsem si k nim na sedačku a popíjela jsem krev.
"Hanabuso." řekla jsem a tak se na mě zvědavě podíval. Zatočila jsem obsach svoji sklenky a upila jsem. "Napadlo mě. Jestli, bys mě nenaučil s mečem." řekla jsem a moje oči se na něm zastavily. "Jistě Etsuko-senpai/xD/ kdy začneme?" zeptal se zvědavě.
"Zítra." řekla jsem a on souhlasně příkívl. "Můžeme se také podívat?" zeptala se Rima. "Jistě, obecenstvo vadit nebude i když jsem ho už měla." řekla jsem a přejela jsem je škaredým pohledem. Nejvíc se můj pohled prohlouvil u Kanameho. Myslela jsem si, že jim to zakáže a on se na mě díval taky.
"Prominťe." řekli všichni a podívali se někam jinam. "Když se na mne nebudete dívat, neberu to jako omluvu." řekla jsem tvrdě a všichni se ně mne hned podívali. "Takže, zítra." řekla jsem a dopila jsem krev.