Kaleido star-Anděl Kaleido star 10
Jen co jsem odešla, vydala jsem se do šatny a do nějaké volné tělocvičny a začala cvičit své sólo číslo. Po hodině jsem si dala pauzu, něco tomu chybělo. Vyšla jsem na chodbu a uslyšela jsem jak někdo zaklel. Došla jsem do další tělocvičny a viděla, jak se Leon zbírá ze sítě a sprostě u toho kleje. "To vám nepomůže." řekla jsem a on se na mě s vražedným pohledem otočil. "Co tady děláš Karen? Nemáš taky cvičit?" zeptal se a seskočil ze sítě. "Už to skoro mám, jen to musím dopilovat a vymyslet ješně nějaké jedno číslo co tam chybí a pak se pustím do našeho tanečku co bude na začátku." řekla jsem a šla dovnitř. "S čím si nevíš rady?" zeptala jsem se a on se podíval nahorů. Nic ale neřekl. "Jsme partneři a máme si pomáhat, když tedy nic nechcete tak nemusíte." řekla jsem a otočila se ke dveřím. Když jsem za sebou zavírala dveře, řekla jsem. "Leone musíme si věřit u toho posledního čísla vás nechci zranit." řekla jsem a odešla zase spátky. Už vím co tomu chybělo, musím si hrát na smutnou a tak jsem do všech pohybů dala beznaděj. "Anděl." řekl někdo a já se ve vzduchu otočila a chytla se hrazdy jak to mělo být. "Riso, co tady děláš?" zeptala jsem se a skočila do sítě.
"Přišla jsem se na vás slečno podívat." řekla s úsměvem a sklopila studem pohled, nechápu proč se musí stále červenat. "Viděla jsi to od začátku?" zeptala jsem se. "Promiňte, ano." řekla a podívala se na mě. "Jaké to bylo?" zeptala jsem se. "Nádherné, slovo anděl k vám pasuje." řekla a ke zdi postavila košík. "Je tam nějaké jídlo a papíry, které určitě budute potřebovat." řekla a já se usmála. "Máš mě přečtenou, víš že budu zas něco vymýšlet." řekla jsem a ona se s rozloučením otočila a odešla s tím, že mě nebude rušit v práci. Zase jsem se napila a skusila si číslo ještě jednou a po další chvilce znovu a znovu, potřbuju aby to bylo perfektní. Teď jen potřebuju hrazdu a pod tím trampolínu. Začala jsem otevírat dveře a konečně našla ty správně dveře, sidce tam byla jen jedna trampolína a nad tím hrazda ale to mi zatím bude stačit, asi budu muset improvizovat. Vykočila jsem na hrazdu a pohled se mi skroutil do bolestné grymasy a jednu ruku jsem si dala na jedno okno a sjela ke krku a to jsem udělal ai s tělem, sedla jsem si na hrazdu a tvářila se velmi zničeně. Herectví mi jde strašně dobře. Pustila jsem se hrazdy úplně a ruky si dala na oblyčej že brečím a přepadla jsem dozadu, kde jsem se ve vzduchu otočila a dopadla špičkama na trampolínu. Odrazila jsem se a vyskočila co nejvice, ještě víš než byla za hrzdu a pak jsem na ní dopadla a zářila jak sluníčko.
"Páni." ozvalo se a já se zas otočila ke dveřím, byl tam zástup dětí a uviděla jsem tam Annu, Miu, May a ještě jednu holku a kluka myslím že Kena. "Ehm..tak já půjdu, potřebovala jsem si jen něco skusit na to představení." řekla jsem a skočila zpátky na trampolínu a na zem. Děti ke mě najdedno začali utíkat a začali na mě něco křičet. Nakonec to skočilo, takže jsem s každým dítětem vyskočila s trampolíny na hrazdu a tam si s nimi sedla pak zádama přepadla a otočila se a dopadla na trampolínu a dítě se smálo jak pominuté.