Došli jsme před páty stůl, jak jsem zjistila učitelský. Před ním stála malá židlyčka a na ní starý klobouk. Na sobě jsem cítila mnoho pohledu, neotočila jsem se. Nebudu se radši ani dívat kolik je tady žáku. "Teď vás budu podle abecedy vyvolávat a na hlavu si dáte moudrý klobouk, který vás bude zařazovat do kolejí." řekla a jako vy se kolem nás vznášela aura nervozity. "Adamsnová." řekla učitelka. "Havraspár." ozval se potlesk. "Black." řekla, po pěti minutách klobouk vykřikl. "Nebelvír." po něm šli další tři žáci. "Cassandra Douglef." řekla učitelka a já začala vztoupat po schodech a posadila jsem se na židličku. Jen co mi na hlavu posadila klobouk, ozvalo se. "ZMIJOZEL!" v mojí hlavě jsem ještě slyšela.."Dcera..." a pak mi klobouk učitelka rychle sundala a já jsem si vydala k tleskajícímu stolu.

Sedla jsem si na konec a vzpoměla jsem si, že mi dal otec nějakou věc. Rozbalila jsem si jí a když mi něco chldného spadlo na ruku věděla jsem že to bude nějaký šperk. Měla jsem pravdu, nádhrdelník s přívěskem ve znaku Zmijozelu, oko hada mělo zelený kamínek, věděla jsem že tu bude pravé. Připla jsem si ho na krk a zaznamenala že si přede mě sedl nějaký černý kluk se špičatým nosem a bílou pletí. Vzala jsem si do ruky mou hůlku s nezvyklou bílou barvou, která se od rukojeti zmenčuje. Na hůce je nějaký zvláštní stříbrný znak a pod ním se zapletají dva stříbrné proužky. Rukojeť je taky bílá, ale je drsná aby mi nevyklouzla z ruky a  taky jsou tam divné stříbrné proužky. Hůlku jsem namířila na náhrdelník a zaklela jsem si ho proti ukradnutí a taky aby mi nespadl z krku nebo se nerozthl. Hůlku jsem schovala a zase jsem si všimla že si velde mě někdo sedl. "Jsem.."začala dívka. "Nikdo." doplnila jsem jí a znuchcuně se podívala k nebi. Cítila jsem na sobě pohledy několika lidí co slyšeli náš krátký rozhovor. Hodila jsem na ně vražedný pohled a hned je strašně zajímalo něco na stole. Konečně se na sole oběvilo jídlo a já se dosyta najedla, někdy jsem se divila jak se do mě někdy toho tolik vleze. "Prvňáci za mnou." řekl nějaká starší kluk, jak jsem věděla primus, a ostatní z 6-až 5 jsou prefekti. Vydali jsme se za ním a on nám vysvětloval co jsou to pohyblivéé schody. "Tady je vztup do naší společenské místnosti." řekl. "Moctichtivost." řekl a místo zdi se oběvil průchod. Všichni jsme vešli a uviděla jsem chladnou místost, bez oken, jen krb a zeleno-stříbrná barva. Uviděla jsem další dveře, primus hned všem vysvětlil že když půjdeme rovně a pak doprava po schodech tak jsou tam dívčí ložnice na když nalevo tak klučičí. Vydala jsem se po schodech a hned na prvních dveřích jsem byla napsané na nějaké tabulce na dveřích.

Vešla jsem a uviděla 5 postelí. Hned jsem si vzala postel co nejblíže k oknu a jak jsem zjistila ke krbu a koupelně. Mám to nejvýhodnější místo. Dala jsem si kufr na postel a začala jsem si vybalovat nějaké věci. Do očního stolku jsem si dala učebnice, pergameny, brky, inkous, další knihy, a všechno co budu potřebovat. Vzala jsem si jednu knihu kde jsem věděla že to kouzlo bude. Našla jsem ho a do čela postele, jsem dala kouzlo a pak tam jako by pověsila nějaké oblečení. Školní náhradní uniformu, oblečení ve kterém bych mohla jít někam o víkendu a podobně.